"V osmi příbězích a jedné zapohádce najdete spoustu rad a cvičení, jak lépe zacházet se sebou samými a proměnit vlastní pohádku v příběh se šťastným koncem."

Od víkendu U Sebe říkám NE na svůj vkus obdivuhodně často. Až jsem z toho kolikrát zaskočená. Trénuji ho na maličkostech, abych ho říkala klidně. Někdy se to daří a pak přijde občas i velká odměna, když uslyším svou dceru, jak si hraje a najednou úplně v klidu říká: „Ne, to se mi nelíbí.“ Slyšet „ne“ je pro mě vlastně radost. Je to určitě tisíckrát lepší než ticho.

Ještě dlouho jsem se myšlenkami vracela k tomu krásnému večeru. Opravdu mě zasáhl a zanechal ve mně stopu laskavosti i chuť tvořit další kroky.

Nechápu, jak je možné, že v sobě jeden člověk dokáže skrývat tolik nádherných talentů, slov a myšlenek – a ještě je předávat s tak krásným a laskavým hlasem.

Nakonec ve mně ale ze všeho nejvíc zůstala Martiččina laskavost. Tou obohacuje lidi kolem sebe.

Překvapilo mě, jak bezpečný prostor se během pár hodin dokázal vytvořit. Nemusela jsem nic dokazovat ani hrát. Jen být. Možná i díky tomu jsem měla poprvé pocit, že moje citlivost není problém, který je potřeba napravit. Naopak. Že může být zdrojem síly, když jí člověk začne rozumět.